Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy a Consortium musicum Plzeň v rámci slavnostního otevření refektáře klatovské jezuitské koleje
Komorní sbor Kolegium pro duchovní hudbu z Klatov společně s komorním orchestrem Consortium musicum působícím v Plzni svými hudebními aktivitami a benefičními koncerty bezprostředně oživily zájem klatovské veřejnosti o prostory refektáře bývalé jezuitské koleje v Klatovech. Patřilo jim tak čelné místo v hudebním programu slavnostního znovuotevření refektáře v pátek 29. listopadu 2019.
Obě tělesa symbolicky navázala na benefiční koncerty minulých let zejména volbou pozvaných sólistů. Přední houslistka Anna Veverková i oba hráči na zobcové flétny – Martin Berger a Martin Rezek – tak nevystupovali v klatovském refektáři poprvé. I tentokrát za doprovodu Consortia nadchli publikum svojí virtuozitou zejména ve 4. Braniborském koncertu G dur Johanna Sebastiana Bacha a ve dvojkoncertu pro dvě zobcové flétny C dur Antonia Vivaldiho.
Instrumentální repertoár Consortia tematicky vycházel z charakteru večera. Krom úvodní slavnostně laděné Ceremoniální hudby, jež před několika týdny zkomponoval v sále přítomný nadějný plzeňský skladatel Václav Benjamin Špíral, zahrál orchestr úvodní sinfonii melodramu Jana Dismase Zelenky Sub olea pacis et palma virtutis (pod olivou míru a palmou ctnosti), jenž byl jezuity proveden v pražském Klementinu v roce 1723 u příležitosti korunovační návštěvy habsburského císaře Karla VI. a jeho manželky ve staroměstském jezuitském areálu.
Vrchol večera představovaly dvě skladby, k jejichž provedení se připojilo Kolegium pro duchovní hudbu. Obě tělesa provedla žalm 122 Laetatus sum (Zaradoval jsem se, když mi řekli: do domu Hospodinova půjdeme; jeho text před provedením přednesl Štěpán Špád), jejž ve starém polyfonním stylu, tzv. stile antico zkomponoval drážďanský skladatel Carlo Luigi Pietragrua působící u tamního dvora a komponující pro jezuity. Námět žalmu, stejně jako prostředí a doba jeho vzniku úzce souvisely se slavnostní příležitostí tohoto vystoupení. Skladba vznikla patrně 1. května 1713. Celý večer byl zakončen strhujícím provedením slavnostního Te Deum in B českého barokního skladatele P. Gunthera Jacoba, který pocházel ze sudetských oblastí jihozápadních Čech. Rodák z Gossengrün (Krajková) přirozeně lnul k česko-bavorskému pohraničnímu regionu. Hudební vzdělání získal v benediktinském klášteře Kladruby, později coby barokní poutník navštěvoval Pannu Marii Klatovskou (pobýval zde od 22. října do 29. listopadu roku 1731) a zavítal i do bavorského Neukirchen b. Hl. Blut. Te Deum zkomponoval G. Jacob v roce 1714 jako díkůvzdání za své uzdravení z morové rány v roce 1713. Publikum bylo nadšeno autorovou zálibou v kompozičních experimentech, stejně jako jeho typicky barokním patosem, ale zejména dech beroucím zvukem a úžasným interpretačním nasazením spojeného tělesa, jenž se příliš neodlišoval od špičkového projevu předních těles provozujících tzv. starou hudbu.
