Účastníci a anotace jejich příspěvků
doc. Ing. Michal Vopálenský, Ph.D.
Rentgenové metody při zkoumání historických a uměleckých děl
Rentgenové záření dokáže pronikat pevnými látkami, čehož se již přes sto let využívá ve zdravotnictví. V historických vědách se rentgenového snímkování využívá například při zkoumání vzácných maleb. Ve spojení s výkonnou výpočetní technikou je možné provádět tzv. tomografii, jejímž výsledkem je virtuální model zkoumaného objektu ve třech rozměrech včetně vnitřních struktur. Přitom rentgenové záření v používaných dávkách nezpůsobuje žádné destruktivní změny ve zkoumaných objektech. Virtuální model lze pak libovolně řezat, zvýrazňovat vybrané detaily a podobně, čímž se tomografie stává nedocenitelným nástrojem pro výzkum artefaktů, jejichž mechanické rozebrání není žádoucí nebo vůbec možné (například fosilie, škapulíře či historické svitky). Přednáška uvede řadu příkladů z měření v telčské Laboratoři rentgenové tomografie Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky.
Vystudoval obor Měření a přístrojová technika, program Elektrotechnika a informatika na ČVUT-FEL v Praze. Pracoval pro firmu Bosch Diesel, s. r. o., Jihlava, nejprve jako procesní specialista systémů automatické vizuální kontroly a strojového zpracování obrazu (2007–2009), poté na pozici vedoucího technologického týmu optimalizace neobráběcích procesů (2009–2011). V letech 2011 až 2015 byl vedoucím katedry elektrotechniky a informatiky Vysoké školy polytechnické Jihlava. Od roku 2015 působí jako vedoucí laboratoře rentgenové tomografie Centra Excelence Telč při Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR. K jeho odborným zkušenostem přispěly i četné zahraniční stáže a zaměstnání, např. ve Wisconsinu (USA), ve Vídni, v Mexiku, v El Salvadoru nebo v Corku (Irsko).
PhDr. Jiří M. Havlík, Ph.D.
Martin Středa (1587–1649), portrét jezuity
Od poloviny 17. století můžeme pozorovat snahy o zachycení svatého života Martina Středy, studenta, který prožil vypovězení jezuitů z Čech, byl vysvěcen v exilu ve Štýrském Hradci a později se stal představeným postupně několika důležitých domů Tovaryšstva Ježíšova v české jezuitské provincii, dvakrát v životě i provinciálem. Stál u založení kolejí v Klatovech či v Litoměřicích, zúčastnil se jednání o úpravě poměrů v Klementinu v souvislosti s okupací Prahy saským vojskem a později se modlil za Švédy obléhané Brno. K jeho životu a úctě vzniklo obrovské množství pramenů. I proto nebude referát ani tolik životopisem, jako spíše kladením otázek: Jak zaostřovat na Martina Středu? Proč právě na něj? Je Martin Středa modelovým jezuitou 1. poloviny 17. století, nebo naopak výjimečnou vynikající osobností řádu, která v něm nenalézá příliš mnoho obdob? Přináší nové prvky jezuitské spiritualitě, rozvíjí Ignácův odkaz, nebo na něj prostě jen odkazuje? Jak ho vlastně představit v dnešním světě? Co nám o jeho životě, zbožnosti, díle, odkazu a úctě k němu mohou říct různé typy pramenů?
doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc.
Odpadlictví, emigrace a konverze příslušníků církevních řádů v 17. století
Příspěvek chce upozornit na dosud nepříliš známý problém odpadlictví a emigrace příslušníků církevních řádů v době pobělohorské a jejich následné konverze k protestantismu. Významným a specifickým pramenem jsou v tomto případě tzv. revokační kázání, jež se stávala významným propagandistickým materiálem, byť byla prezentována jako svébytný typ ego-dokumentu, který však umožňuje poznání skutečné motivace konvertitů ve značně omezené míře. Příkladem zajímavého a současně obtížného osudu jednoho z řeholnických konvertitů je český dominikán a posléze protestantský kazatel Jiří Holík, zmíněny však budou také další osoby.
Vystudovala FF UK v Praze, obor Archivnictví (a pomocné vědy historické) (1982-1986), od roku 1986 do roku 2004 byla zaměstnána v Národním muzeu v Praze (Archiv NM, následně Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny NM), v r. 1999 začala pracovat pro Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a od r. 2006 v Ústavu archivnictví a pomocných věd historických FF JU. V minulosti byla předsedkyní výboru České archivní společnosti (2008–2014; členkou byla už od r. 1999), v současné době je místopředsedkyní výboru Sdružení historiků ČR (od r. 2022) a působí jako členka Českého národního komitétu historiků (od r. 2011), členka International Institute for Archival Science of Trieste and Maribor (za ČR, od r. 2014) a různých dalších vědeckých, redakčních a oborových rad. V r. 2014 byla oceněna Medailí ministra vnitra ČR „Za zásluhy o české archivnictví“, v roce 2017 získala Výroční cenu Nakladatelství Vyšehrad za původní práci za rok 2016 za knihu „Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království“ a o rok později Cenu rektora JU za prestižní vědeckou publikaci za rok 2017 za knihu „Konvertita a exulant Jiří Holík“.
Ing. arch. Jan Soukup
800 let kláštera premonstrátek v Chotěšově a jeho obnova
Klášter v Chotěšově prošel za dobu své existence mnoha změnami, vzestupy a pády. Zejména poslední dvě století se zapsala velmi negativně. V roce 1976 jej opustila armáda a od té doby se destrukce urychlila. Po roce 1989 klášter převzala obec Chotěšov, která za pomoci dvou spolků, Klášter Chotěšov a Chotěšovská Vlna, klášter oživuje. Po stavební stránce lze konstatovat, že objekty jsou zachráněny a stabilizovány, nyní probíhá postupná obnova. Od roku 2010 je klášter zařazen mezi Národní kulturní památky.
Přednáška seznámí s nejdůležitějšími obnovovacími pracemi, mezi které se řadí obnova podzemního odvodňovacího systému, obnova krovů a střech, odstranění statických poruch a obnova barokní malířské výzdoby. V rámci akce IROP v letech 2018 až 2021 bylo opraveno západní křídlo konventu, zřízeno nové klášterní muzeum a lapidárium barokní plastiky Plzeňska. Obnovena byla také kapitulní síň.
Ing. arch. Jan Soukup se narodil v roce 1946 v Plzni. Je ženatý, s manželkou vychovali čtyři syny a mají sedm vnoučat. V roce 1976 absolvoval ČVUT, Fakultu stavební, obor architektura. Je autorizovaným architektem, r. č. 0130. V roce 1991 v Plzni založil vlastní projekční kancelář, dnes ATELIER SOUKUP OPL ŠVEHLA s. r. o. Většinu svého profesního života se zabývá projektováním obnovy památek. Mezi významné práce jeho a spolupracovníků patří obnova budovy Západočeského muzea, Františkánského kláštera s Diecézním muzeem, Kulturního domu Beseda, Katedrály sv. Bartoloměje, Velké synagogy, Areálu Techmánia, Staré synagogy a Muzea loutek, vše v Plzni. Mimo Plzeň vypracoval se svými spolupracovníky projekty na obnovu Dolního zámku v Bečově, jízdárny ve Světcích, jezuitského kostela v Klatovech, kostela v Přešticích, proboštství v Mariánské Týnici a jmenovaného kláštera v Chotěšově.
Jan Soukup vedl dva spolky na obnovu památek, v Chotěšově a v Rokycanech. Zabývá se organizováním výstav s památkářskou tematikou (Ukradené církevní památky 2002, Zničené kostely v západních Čechách 2004, Obraz katedrály 2006). Napsal také několik publikací, např. monografii o katedrále sv. Bartoloměje v Plzni. Obsáhlá je jeho přednášková činnost. Zabývá se také výtvarnou prací, jeho obrazy byly několikrát vystaveny v Plzni i jinde. www.atelier-soukup.cz
PhDr. Irena Bukačová
Jan Blažej Santini-Aichel a hvězdy
Programové zakotvení architektury Jana Blažeje Santiniho v ikonografické symbolice. Sakrálně astronomické aspirace architektury v duchu posvátné geometrie. Opati jako zadavatelé motivu hvězdy spočívající na mariánské verbální a vizuální tradici náboženského sdělení jako vyjádření vazby k transcendentnu.
V letošním roce (2023) patří mezi významná kulturní výročí vzpomínka na barokního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723), který svým jedinečným architektonickým dílem proměnil českou krajinu. Přinesl mezi barokní architekty osobitý projev, který mohl uplatnit díky velkorysým objednávkám představitelů z řad šlechty a především klášterů. Vydáme-li se „za Santiniho hvězdou“, motivem, který se objevuje v řadě jeho staveb, najdeme v západních Čechách dvě blízká spřízněná ohniska jeho tvorby, a to kladrubský a plaský klášter, v jejichž čele stáli dva vzdělaní a rozhodní muži, opati Maurus Fintzgut a Eugen Tyttl, opat s liliemi a opat s hadem.
Mgr. Kateřina Bobková-Valentová, Ph.D.
Kdy, kde a proč se Klatovan setkal s barokním divadlem.
V době baroka se divadlo v různých formách a podobách uplatnilo při světských a duchovních slavnostech i během školního vyučování a stalo se běžnou součástí života českých měst. Měšťané v různých životních fázích přijímali role herců, statistů, diváků či sponzorů. Jezuitům, podobně jako piaristům, je tradičně přikládána významná úloha ve využívání divadla jako prezentačního, propagačního a přesvědčovacího prostředku. Tento příspěvek ukáže základní podoby barokního divadla, jež byly běžně či mimořádně k vidění v Klatovech 17. a 18. století.
