Pour féliciter 2023
Vážení čtenáři a přátelé knihovny,
děkujeme Vám za přízeň, náklonnost a podporu, které se nám od Vás po celý rok dostávalo.
Přejeme Vám požehnané Vánoce a příjemnými chvílemi naplněný rok 2023.
Z písmen vytvoříme slovo, odstavec, kapitolu, příběh… Stejně tak se utváří den, týden, měsíc a rok. Krásné Vánoce a pohodový rok 2023 přejí knihovnice a knihovníci Městské knihovny Klatovy
Odešel profesor
prof. PhDr. Viktor Viktora, CSc. (20. 1. 1942–3. 12. 2022)
Když zemře kantor, vždycky se otevře ve vzpomínkách nějaká rána. Tak jako teď, když jsme se dověděli, že zemřel Profesor PhDr. Viktor Viktora, CSc. Ještě po mnoha letech, kdy jsem již dávno opustil Pedagogickou fakultu v Plzni, si vzpomenu na jeho výborné přednášky ze starší české literatury a z literatury 19. století. Jsem přesvědčen, že mnoho jeho posluchačů je na tom podobně jako já. Doceňuji rovněž jeho dlouholeté pedagogické zkušenosti (na fakultě působil od roku 1968/69), klidný přístup ke studentům, podmíněný rozvážnou laskavostí a skromností. Vždy jsem se obdivoval šíři jeho zájmů od literatury naší přes literaturu světovou, divadlo, hudbu, péči o literární talenty, ale i jeho účast na četných literárních konferencích. Knižně vydal např. Plzeň v proměnách času, Kapitoly o literární Plzni, Záblesky renesance či K pramenům národní literatury. Těžiště jeho práce vědecké i pedagogické bylo ale především na PF v Plzni, kde působil postupně jako proděkan (1990–1994), v letech 1994–1997 jako prorektor a od roku 2000 byl vedoucím katedry českého jazyka a literatury.
Nechce se ani věřit tomu, že tento osmdesátník, stále mladý duchem s nevšedním darem řeči, už není mezi námi. Vše, co dělal, mělo jako hlavní cíl přispět k vyšší kultuře. Vy, kterým prošel životem, jedno zda jako studentům, kolegům či posluchačům, zachovejte mu prosím tichou vzpomínku.
Ivan Nikl
Viktor Viktora, Ze západočeských rovů a hájů
Když v literárním měsíčníku PLŽ (Plzeňský literární život) vycházelo osm let na pokračování Putování po hrobech literátů, kněží a dalších významných osobností od V. Viktory, říkal jsem si, že by to vydalo na zajímavou knihu. Tak se skutečně stalo a koncem letošního roku byla tato jedinečná kniha literárního historika Viktora Viktory vydána.
Je to svým způsobem zcela ojedinělá publikace, která přehledně zachycuje a popisuje hřbitovy v našem kraji. Od plzeňského ústředního hřbitova přes dalších devět plzeňských, přes ty městské (Domažlice, Horažďovice, Klatovy, Nepomuk, Rokycany, Sušice ad.) až po celou dlouhou řadu hřbitovů vesnických (Bezděkovem počínaje a v Žinkovech konče). V knize, dělané s velkou pečlivostí najdeme i fotografické přílohy a jejich zdroje, nechybí samozřejmě rozsáhlý jmenný rejstřík všech uvedených osobností i bibliografie díla nedávno zemřelého prof. Viktora Viktory. Ten v úvodu knihy napsal tato slova: „I v dnešní nestálé a zapomínající době se najdou duše, které se tu pozastaví a zalistují vzpomínkami. Zde se setkáváme s rostoucím počtem blízkých a známých, s nimiž se již jinde neshledáme. Zde však také zapomínaní docházejí svého klidu: jsou to ti, jimž jsme dlužni vděk nebo alespoň vzpomínku“.
Ivan Nikl
Novinka ke kávě či vínu
Přišli jste na koncert brzy nebo váš doprovod prozatím nedorazil?
Čekání si můžete zkrátit kromě pití chutné kávy či vína i chvilkou kvalitního čtení z nového stojanu s časopisy, který je pro vás připraven u baru refektáře jezuitské koleje. Na výběr budou mimo jiné i periodika Harmonie, Artikl a někdy i Nový prostor.
Užijte si svou chvilku klidu a nalaďte se na kulturní zážitek skrze dobré čtení.
August Förster a co dál?
V Refektáři jezuitské koleje je klavír. Této skutečnosti si mnozí všimli, někteří na něj hledí s obdivem, někteří s hrdostí, někteří rozmrzele (vždyť stál tolik peněz). Těch posledních však naštěstí neustále ubývá, neboť nástroj je to nejen krásný, ale jeho zvuk vybraný přímo do prostředí koleje dokáže pohladit i vzrušením rozbušit srdce.
Klavír byl pořízen na podzim 2020. Volba doby byla možná vhodná, možná nevhodná. Kdo ví. V každém případě několik dnů po jeho instalaci, naladění a představení se kolej na několik měsíců zavřela, protože covid… Znáte to, všichni jsme tuto dobu prožili. Aby Augustu Försterovi nebylo smutno, vznikl on-line projekt Iluminace, který spojil hudbu s uměním výtvarným. Při pohledu na čísla „diváků“ lze říct, že se jednalo a stále jedná o projekt veleúspěšný. Do sálu bychom nikdy tolik diváků nedostali. Ale… Žádný on-line projekt nenahradí živé provedení, kontakt se živými lidmi. V koncertním či divadelním sále, v galerii, na ulici. Vždyť sdílené emoce, které ve vás vyvolá hudba, pohyb, gesto, tah štětce nebo dotek kamene, jsou znásobené.
I proto jsme na letošní rok připravili koncertní cyklus August Förster a jeho ženy, koncerty čtyř mimořádných žen-klavíristek. Na jaře jste měli možnost si poslechnout Kláru Skalkovou, v září vás čeká recitál Sáry Medkové. V říjnu a listopadu pak Augusta Förstera rozezní Silvie Bradová a Linda Coganová. Přijměte tedy tento text jako pozvánku na podzimní klavírní koncerty, a i na ostatní akce, které v refektáři pořádáme.
A co bude dál? V příštím roce bude August Förster v klatovském jezuitském kolejním refektáři určitě hrát. Věřím, že s diváky, před diváky a pro diváky.
Karel Viták
Text vyšel v Klatovském zpravodaji 9/2022.
Je obecně zřejmým faktem, že z hudebníka nečiní skutečnou uměleckou osobnost jen brilantně zvládnutá technika; je k tomu zapotřebí mnohem více – osobitost, vyzrálost, služba hudbě, touha neustále objevovat, odmítnutí diktátu okolního světa… Zdá se, že mladá česká klavíristka a skladatelka Sára Medková se v tomto ohledu ubírá správným směrem. Jde si vlastní cestou, vytrvale na sobě pracuje a svými schopnostmi stejně jako bezprostředností a výrazovým projevem podněcuje současné skladatele k maximálnímu využití jejího potenciálu. Její repertoár se však neomezuje výhradně na soudobou hudbu; zahrnuje i díla klasická. Spojení Bachových skladeb s díly soudobými tu není jen konfrontací hudby baroka a dneška; je to i ukazatel řady styčných uměleckých momentů, kterými se ve své době zaobíral Bach a kterými se zabývají též současní autoři. Vítězslav Mikeš, dramaturg Filharmonie Brno
Dotazník
Milý respondente, jmenuji se Kristýna Kaderová a jsem studentkou magisterského oboru Humanitní studia na Západočeské univerzitě v Plzni. V rámci předmětu KFI/PRHN Praxe-Projekt se věnuji výzkumu ohledně preferencí současných i budoucích zájemců o kulturní akce pořádané Městskou knihovnou Klatovy.
https://docs.google.com/…/1FAIpQLSeKdqOc02NS2J…/viewform
Věnujte, prosím, přibližně 10-15 minut svého času vyplnění tohoto dotazníku.
Veškeré odpovědi jsou anonymní a budou využity pouze pro zpracování projektu. Sběr dat bude ukončen 30. 9. 2022.
Křišťálový kříž zdobí refektář jezuitské koleje
V minulém týdnu byl v refektáři jezuitské koleje instalován křišťálový kříž vytvořený známou českou sklářskou výtvarnicí Vladimírou Tesařovou. Tím je dokončena výzdoba tohoto krásného barokního sálu, kříž se po staletích vrací do prostor, kde původně byl.
Refektář jezuitské koleje byl rekonstruován péčí a nákladem města Klatovy za přispění Plzeňského kraje. Slavnostně byl otevřen v roce 2019.
V mezidobí se městu podařilo získat refinancování projektu obnovy refektáře z prostředků evropských fondů (integrovaný operační program). Součástí projektu je i expozice, jež zde v severním křídle refektáře vznikne v průběhu letošního roku. V ambitové chodbě bude připomenut stavebně urbanistický vývoj jezuitského komplexu i historie jeho využití. V klubovnách severního křídla bude pamatováno na historii armády, jež v jezuitské koleji působila až do roku 1992. Vzpomeneme všechny jednotky, které zde byly, kombinací klasických výstavních prvků i prvků moderních, audiovizuálních. Doplnění refektáře o kříž s postavou Krista je též součástí expozice.
Věříme, že se nám podaří novou expozici představit klatovské veřejnosti do konce září letošního roku.
Václav Chroust
Cesty k Šumavě
„Mým patronem je svatý Ondřej a jeho podivně posunutý kříž vypovídá i o mém osudu. Do něj vstoupila Šumava a vůbec se neptala. Čtyřicet let jsem se s ní potýkal i spolužil, až z toho vznikla kniha Cesty k Šumavě, kterou bych vám dnes rád představil.“
Tak začal svoje povídání básník a znalec Šumavy Ondřej Fibich. Vzhledem k tomu, že uvedená kniha vznikala skoro čtyřicet let, není to „levné“ čtení. Obsahuje nápady a zážitky, jak se vrátit k tomuto krásnému koutu naší země a chce, aby určité věci neupadly do zapomnění. Mj. autor řekl, že je třeba „mít k Šumavě úctu, ale nechávat jí vlastní prostor, aby nezmizelo její kouzlo“. Zmínil i svoje minulé knihy, např. Nebe studánek, nebo to, co chystá příští rok (knihu o MUDr. Klostermannovi, otci spisovatele Karla Klostermanna). Pro ty, kdož přišli do refektáře klatovské knihovny, to bylo nevšední setkání s autorem, který má Šumavu rád a díky svému osobitému vidění o ní dokáže i zajímavě vyprávět.
Ivan Nikl