Štětcem k baroku

Štětcem k baroku v obrazech Jana Spěváčka

Zkušenosti s nástěnnou malbou v duchu barokního a rokokového malířství, realizovanou Janem Spěváčkem v rámci dostavby nového ambitu Santiniho barokního poutního areálu v Mariánské Týnici, umožnila malíři setkat se s univerzálně platným a živým odkazem starých mistrů. Výstava Jana Spěváčka, pro něhož jsou charakteristické krajinné a figurální motivy, pak přináší autorovu reflexi barokních forem ve vlastní tvorbě. Vedle výborně zvládnuté figurativní malby s motivy vodních hladin, odhaluje prezentovaná série další úskalí, výzvy a interpretace barokních postupů, aktualizované v kontextu díla současného autora.

Jan Spěváček vytvořil v letech 2019–2021 na základě zadaných námětů, podle vlastních návrhů jedenáct velkých freskových kompozic o celkové rozloze 376 m² inspirovaných pozdně barokní a rokokovou malbou. S odvahou se tak zhostil nesnadného úkolu. Zúročil tak své předchozí zkušenosti i akademické školení z  ateliéru profesora Jiřího Načeradského na brněnské FaVU.  Načeradský neučil jen malbě jako takové, ale dokázal své žáky provést přes studijní kresbu, klasické malířské postupy, po jednotlivé malířské disciplíny. Načeradského přístup vedoucí studenty k bravurnímu řemeslnému zvládnutí tradičních technik se zásadním způsobem odrazil ve Spěváčkově figurální malbě, která vedle pro něj typických krajinných motivů, tvoří těžiště Janovy tvorby.

Přestože realizace fresek jako taková může vzbuzovat řadu otázek v širším kontextu oblasti památkové péče, představuje také unikátní exkurz v rámci tvorby současného umělce.  Autorovo vidění stále aktuálních přesahů barokního malířství prozrazuje mnohé a také z jeho slov je zřejmé, že několik měsíců strávených se zakloněnou hlavou intenzivní a fyzicky náročnou prací na lešení, pro něj stále představuje více, než jen zakázku v dostavbě památkově chráněného objektu: „Barokní témata jsou natolik specifická, že je těžké na ně smysluplně navazovat, natož je použít v současné tvorbě. Přestože jsou mé doteky s barokem v tuto chvíli spíše formální, jsou zároveň výzvou jimi oživit malířský výraz, rozvíjet jejich linku v dalších inspiracích a bylo by škoda na ně v kontextu mé tvorby nenavazovat. Obzvláště, když zpětně nacházím kontinuitu jednotlivých barokních zkušeností už ve svých předchozích malbách. Ta forma je samozřejmě nadčasová. Momentálně prohlubuji barokní formy jako krajinář, ovšem už nikoli ve vzdušné fresce, ale hutné olejomalbě.

Od prvotních studijních kreseb, přes návrhy provedené jako olejomalby, až po finální přenesení na klenbu do mokré omítky – autor vědomě usiloval o navázání na univerzálně platný a živý odkaz malby barokních mistrů. A odkaz barokní krajinomalby viděný očima malíře Jana Spěváčka je nyní odkazem aktualizovaným právě především v krajinných námětech s motivy vodního prvku. Autor se tématu krajin dlouhodobě věnuje, v sérii tak rozvíjí své dřívější přístupy a obohacuje je o další polohy, kterých se měl možnost dotknout například právě při svém studiu barokních mistrů. Nedávná zkušenost se tak odráží v práci s měkkým světlem, lomenou barvou i kontrasty. Motiv divokých horských potoků malíře fascinuje svou živlovostí a umožňuje vidět krajinu ztvárněnou dynamicky a velkoryse. Vzdušnost i pohyb, charakteristické prvky v tvorbě autora, zůstávají – namísto určitého efemérního závanu malířské imprese však lze výrazněji vnímat stavebnost jednotlivých prvků, prostor i překvapivou monumentalitu.

Soňa Novotná